Soutěže a folklór – jak na to?

Běžně slýcháváte, že máte dělat folklór autenticky, správně, ale jak to vlastně je? Když pak dostanete zpětnou vazbu od poroty na soutěži, která vám vyvrátí to, co jste si doteď mysleli. Zde často platí to, že čím víc si myslíte, že už to víte, tím víc začnete narážet na překážky. Stát se může několik chyb, ale za tu největší považuju to, že od folklóru některé tanečnice/porotkyně dokážou takto tanečnice/soutěžící pěkně, a někdy i nenávratně, odradit. Na jednu stranu jim řekneme – dělej folklór, je to bezva a o půl roku později dostanou na soutěži přes prsty, že tak se to teda dělat nemá. Jak z toho ven? Následuje moje úvaha a pár typických chyb, které se dějí na obou stranách, u soutěžících i v porotě.


1. Dvakrát jsem byla na semináři Ghawazee (doplňte jakýkoliv folklór), takže vím, jak se to tančí

Nevíte. Jednoduchý fakt, folklór není na naučení z pár seminářů – to zaprvé a za druhé, jak často zmiňuji, jde o archeologickou práci – tanec je špatně zaznamenán a neustále se objevují nové poznatky, proto se sama vzdělávám, proto pořád pořádám semináře a přednášky na toto téma. Tanečnice leckdy nejsou naučené se průběžně vzdělávat na tato témata, což je kámen úrazu. To, co se učilo jako Saidi před 10 lety, není už dnes úplně pravda. Člověk nemusí každý den vysedávat u Youtube, je mnoho příležitostí a seminářů na dosah ruky i peněženky.


2. Saidi musí mít Saidi rytmus, aby to bylo správně

Nemusí. Tohle je ten případ, že to, co se učilo dříve, se už dalšími „archeologickými“ vykopávkami vyvrátilo a změnilo. Said je oblast jižního Egypta, Saidi je přídavné jméno a název jednoho z mnoha tradičních egyptských rytmů (D T DD T), neznamená to však, že veškerá hudba z tohoto regionu musí mít v sobě Saidi rytmus, protože se zde, tak jako v celém Egyptě, používají všechny základní egyptské rytmy. Důležitá je stylizace, aranžmá té hudby. Jak poznáte správnou hudbu? Učením se o hudbě, posloucháním, vzděláváním se, pak dokážete hudbu rozeznat celkem rychle. Podstatné jsou jak rytmy (egyptské), tak nástroje (darbuka, mizmar…), tak hlavně jazykový dialekt a způsob stylizace. Z opačné strany – když má nějaká písnička v sobě Saidi rytmus, neznamená to, že je ze Said oblasti a hned mohu tančit s holí, ale spíš jen to, že je prostě z Egypta. Hakim nemá písničky na tradiční Saidi tanec, je to především shaabi zpěvák, co má rád rytmus SaidiJ

3. Tanec s melayou je folklórní tanec z Alexandrie

Není. Ale pravda je, že se taky tak dlouho učil a i já sama jsem jej kdysi takto označovala. Tento styl je hodně matoucí a není se čemu divit. Mnoho tanečnic jej považovalo (včetně mě), za tanec alexandrijských dívek, typický pro Alexandrii a Mahmoud Reda vytvořil jen jevištní úpravu. Tím pádem se dalo říct, že je to folklór – ten se vyznačuje tím, že je typický pro konkrétní region, etnikum, tradici – je ohraničený a definovatelný právě těmito prvky. Jenže tak to právě nebylo a tyto informace o Melaya Leff nebyly úplně 100%. Mahmoud Reda chtěl prezentovat každý kraj, město v Egyptě nějakým tancem. Jevištní choreografie vytvářel z folklóru (stal se z toho tedy charakterový tanec, jako je u nás třeba Ondráš), ze zvyků (které už nemusely být specifické krajem, etnikem, ale všeobecné) a pak z vlastní inspirace obyvateli určité třídy (fellahi), a nebo v tomto případě oděvním prvkem – šálem/kabátem zvaným Melaya. Melaya se používala v té době běžně jako součást oděvu. Byla stejně typická pro ženy z Alexandrie, jako z Káhiry. Mahmoud Reda v Alexandrii nenašel žádný typický tanec nebo místní folklór, který by mohl použít a tak vytvořil jevištní choreografii na téma alexandrijských dívek. V té době se nosily klasické letní šaty, jako v té době u nás a ženy nosily melayu jako honosný šál/kabát. Alexandrie je centrem egyptských turistů a její hlavní třída je zároveň i nábřeží s mnoha kavárnami. Choreografie čerpá právě z tohoto obrazu – dívka jde po nábřeží Alexandrie, nadbíhá ji „rozlévač čaje“ a ona s ním laškuje. Takto ztvárnil Mahmoud Reda život v Alexandrii a z toho obrazu tanečnice přejímají tento styl dále. Nicméně, melaya žádné specifické kroky, hudbu nemá, vše vytvořil Reda. Jak to tedy tančit?

  • Inspirace Redou – použiju jeho hudbu, jeho kombinace a tedy je to „Tanec s melayou v Redovském stylu“. V pořádku.
  • Baladi s melayou – jak jsem psala výše, melaya se nosila ve všech městech a proto můžete svým tancem ztvárnit třeba ženu v Káhiře, která jde na návštěvu ke kamarádce a co vejde do dveří a zazní hudba, začíná tančit a melayu si nechá, občas s ní zatočí, dá si ji kolem boků apod. Zde se můžete inspirovat třeba Fifi Abdo, filmy ze Zlaté éry, kde se tento motiv objevuje apod.
  • Vaše fantazie tance s melayou – Když se inspiroval Reda, můžete i vy. V dnešní době asi není už čím, melaya se moc nenosí a oděv už nejsou letní šaty. Takže se doporučuju držet předchozích dvou verzí. S vlastní verzí tance s melayou narazíte v soutěži ve folklórní kategorii, kam melaya tak či tak spadá (nejde všechny kategorie rozčlenit perfektně bohužel), protože pokud tam bude někdo jiný mít Redovskou verzi, nebo baladi (které ale taky není folklór) s melayou, pravděpodobně bude mít více bodů.

Zde ale narazíte pro změnu s tím, že porota nebude znát Redovu techniku a váš tanec nedocení, že budete tančit baladi s Melayou, ale porotce nebude vědět, že i takto se dá tančit (ne každý porotce se věnuje folklóru, Redovi apod.) nebo že naopak nebude uznávat nic než Redovu verzi tance s Melayou (např. egyptští tanečníci).
Důležité je, jak pojmete samotné prvky s melayou – nikdy nesmí být tanec vulgární (pozor na kostýmy), melaya by měla být respektovaná „rekvizita“, ne s ní házet a točit jako by to byl hadr. Doporučuju přečíst článek Faridy Fahmy, ať lépe pochopíte proč.


4. Učila jsem se u členů skupiny Mahmouda Redy i u Firqa Kawmiya (Narodni Egyptske Folklorni Skupiny), můžu kombinovat to, co jsem se naučila.

Ne úplně. Tyto skupiny se nemají příliš rády, z mnoha důvodů, o kterých by se dal napsat další blog. Já osobně jsem se takto učila a nepovažovala jsem za divné, když jsem použila techniku naučenou u Firqa Kawmiya, Redovu hudbu a udělala vlastní vystoupení. Egypťan by z toho moc nadšený nebyl, protože kombinuji práci dvou odlišných skupin v jedno. Na druhou stranu, mezi tanečnicemi to málokdo pozná a řeší a naše laické publikum to už vůbec nepozná, ale je to to, co chceme? (Pokud byste chtěli prakticky umět odlišit A a B, dělám na to dvě víkendovky v únoru a březnu). Zde je opět otázka – co chceme vystoupením říct, jak ho dokážeme uvést a popsat? Víme, čí hudbu, kroky atd. používáme?

Rady pro soutěžící

  1. Soutěžte, v čem chcete a co vás baví J
  2. Ujasněte si, co chcete vystoupením říct, jaký je příběh, jak ho umíte popsat a „obhájit“
  3. Nebojte se říct o radu zkušenějších – chceme pomoci, ne masírovat vlastní ego
  4. Tvořte, vzdělávejte se, sdílejte
  5. Buďte zodpovědní – pracujete s kulturou jiné země


Rady pro porotce

  1. Dejte hodnotnou zpětnou vazbu
  2. Mějte otevřenou mysl
  3. Podporujte tanečnice v tom, co je baví a podpořte je ve vzdělávání
  4. Dělejte osvětu a samy se vzdělávejte
  5. Pokud nemáte kladný vztah k soutěžím nebo neznáte to, co se hodnotí, neporotcujte
  6. Mějte přehled o tom, co organizátor povolil v pravidlech soutěže – dle toho se především řídíte
  7. Buďte zodpovědní – pracujete s kulturou jiné země


Organizátoři soutěže

  1. Mějte jasná pravidla, buďte nápomocní soutěžícím s vysvětlením
  2. Dejte si práci s vysvětlením pravidel a celkově cílů soutěže porotě

Závěr
Pokud teď máte víc otázek než předtím, zvykněte si, je to prostě tak J nic není jednoduše zaškatulkovatelné. Doufám, že vám to ale naopak vneslo trochu víc detailní pohled na věc, možná se vám některé věci vyjasnili, ale cílem je, vás motivovat – zamýšlet se víc nad tím, co děláme a ne naopak, já folkór velmi ráda uvidím jak na soutěži, tak na vystoupení.