Profesionalita v orientálním tanci – Soutěže

Dlouho a dlouze jsem přemýšlela nad několika tématy v orientální taneční sféře,
o kterých bych ráda napsala osobní úvahu. Myšlenky se mě zmocňovaly ve dne v
noci, ale potřebovaly chvíli, aby dozrály. Často se zamýšlím nad
profesionalitou v orientálním tanci, tentokrát to vezmu z pohledu soutěží.
Často si připadám jako Don Quijote, kdy propadám idealistickým představám, že
přece všichni – bez rozdílu slávy, osobnostních předpokladů nebo zkušeností by
měli být profesionální. Sepsala jsem tedy naprosto osobní „úvahu“ o tom, co podle mě na
soutěžích není v pořádku, a co by mělo být naopak samozřejmostí.Je porota v hodnocení objektivní? –
Není, ale…

Orientální tanec nemá jednotný systém hodnocení, nejdou přesně ohodnotit prvky,
kroky a pohyby, protože se těžko dá některý pohyb označit za “nejlépe provedený,
středně dobře provedený nebo špatně provedený”, představa, že jednou budeme
sedět v porotě s úhloměrem v ruce a budeme měřit správný úhel takové orientální
arabesky mě děsí :) V soutěži se porovnávají tanečnice
mezi sebou, takže záleží na tom, jaký výběr je v dané kategorii a jaké jsou
mezi nimi rozdíly. Poté však nastává problém u nezkušené poroty, tím myslím i
profesionální tanečnice  a tanečníky na
světové úrovni, kteří neumí bodově hodnotit. Zažila jsem to, že porotce v
kategorii dával body v rozmezí 8-9 (z celkových 10), pokud by tak konali
všichni z poroty, většina tanečnic v kategorii bude mít téměř stejný počet
bodů. Kdo rozhodne o tom, jak se umístí? I jeden bod dokáže tanečnici posunout
z místa prvního na třetí. Pro mě samotnou jsou vyvážené kategorie problemém ke
správnému hodnocení, ale je potřeba dávat bodové rozestupy, aby se usnadnila
organizace soutěže (organizátor nemusí udělovat 3 druhá místa například). Další
důvod, proč soutěže nejsou objektivní je ten, že porotce má jisté náklonosti.
Buď upřednostňuje určitý styl orientálního tance a zapomene na to, být aspoň
trochu objektivní nebo u mužské poroty se stává, že propadnou náklonosti trochu jiné. Každý porotce by měl zapomenout na své preference stylů nebo vzhledu a hodnotit co nejvíce objektivně.


každý porotce stejný hlas? – Ne, ale…

Jsou soutěže, kde je předseda poroty a ten někdy má dvojitý hlas v porotě,
nebo třeba rozhoduje při “remízách” o umístění. Což je v pořádku a organizátor
to předem ujasní v podmínkách a pravidlech soutěže. Nicméně se stává, že
takovýto předseda poroty ignoruje bodové hodnocení ostatních porotců a u
organizátora se snaží prosadit pouze své umístění. Tohle považuju za nepěkný
projev disrespektu a neúcty vůči kolegům v porotě, vůči organizátorovi, který
se snaží mít fér soutěž a vůči tanečnicím v soutěži.
Měla
by se porota usmívat, tleskat a podobně podporovat soutěžící? – Ne, ale…

Porotce by měl být na první pohled nestranný. Představte si, že čekáte na svůj
vstup a vidíte, že na tanečnici před Vámi se porota umsívá a tleská jí a u
Vašeho vstupu to tak nebude. Řeknete si, že je něco špatně, možná vás to
znervózní. Porotce by neměl dávat příliš najevo své osobní sympatie, neboť to
může ovlivňovat soutěžící (můžete si myslet i to, že někdo někomu “nadržuje”),
porotu už to tolik neovlivní mezi sebou. Občas zatleskat je podle mě v pořádku a
mít příjemný výraz by měla být samozřejmost. Je to těžké u celodenních soutěží,
kdy už porota dostává křeče do obličejových svalů a někdy se nedá na všechny
taneční vstupy usmívat (třeba na saidi tančené na dabke hudbu, kdy vám je líto,
jak si to tanečnice pokazila nesprávným výběrem hudby). Otrávené výrazy z řad
poroty sem určitě nepatří a určitě ne do amatérských kategorií, kde soutěžící
často i poprvé tančí před vice lidmi a rovnou před profesionálnimi tanečnicemi,
které jsou jejich vzory. Každý máme špatné dny, ale porota by neměla nikdy
využívat toho, že je na “druhé straně”.
Musí
se porota dívat na celý vstup? – Ne, ale…

Někdy totiž musíme psát poznámky pro feedback, poslat výsledky organizátorovi
apod. Nemělo by se stát to, že porotce se baví s někým za ním, nebo že na
telefonu píše zprávu. Soutěžící by se neměli obávat, že je poškodí, když bude
porotce 15 vteřin psát poznámky a zrovna neuvidí nějaký krásný prvek. Věřte, že
stačí krátká chvíle na to, aby si porotce udělal přehled o schopnostech
soutěžící, ale je to spíše  kvůli respektu.
Pochopím, když v čajovně si někdo z návštěvníků radši čte na mobilu emaily, ale porota by to
dělat neměla – ne v tanečním vstupu nebo při vyhlašování.
Je
porota povinna dávat feedback? –Ne, ale…

Jsou soutěže, kde se feedback nijak organizátorem nevyžaduje a tak je to čistě
na soutěžících, jestli se půjdou zeptat samy nebo ne. Tam, kde se feedback
vyžaduje je samozřejmě třeba, aby tanečnice byla schopna jej dát. Pokud je to
dlouhá soutěž, ne u všeho se dají zapsat poznámky a já osobně navrhnu, aby
tanečnice poslala ještě video, ať jí můžu dát detailnější feedback. Umět podat
feedback je taky umění, ne vždy to umím perfektně vyjádřit, ale snažím se a
snažit by se měl každý porotce. Velmi to ovlivňuje křehké duše tanečnic, které
třeba zrovna neví, jak se realizovat, jsou pokročilé a nadané a prostě zkouší,
co jim dá soutěž a zaslouží si kvalitní feedback, kde se dozví, na čem
pracovat, co jim jde a ve většině případech je to i o povzbuzení v tanci.
Nejedna nadaná tanečnice v této fázi s tancem skončila a nedivím se, je to těžké
období. Na druhou stranu, nikoho vodit za ruku nikdo nemůže a je to o síle
osobnosti i dostatečné sebekritiky, jestli tanečnice negativní věci překoná nebo ne,
uvědomí si svoje kvality i nedostatky a bude se dale rozvíjet.
Říkáte
si teď, proč vlastně soutěžit? – Dám Vám pár důvodů…

 

  • „otrkáte se“
  • budete mít novou zkušenost
  • inspirujete se vzájemně
  • získáte i nové taneční přátele
  • já jako organizátorka festivalu využívám soutěže k hledání talentů, a nejenom
  • posunete se v tanci dále
  • strávíte čas v komunitě a je třeba se do akcí taneční komunity zapojovat a dát
    o sobě vědět
  • je to forma reklamy, prezentace, seberealizace
  • a další…

 

Na závěr mám ale doporučení abyste byly co
nejvíce nad věcí a nebrali soutěže příliš vážně :) Někdy je mnohem důležitější si to hlavně užít a udělat radost
tancem obecenstvu, nehledě na výhru. Protože to, že si to vystoupení někdo
zapamatuje nebo k němu “promluví” váš příběh, který při každém tanci formujete
je mnohem cennější.