Fusion je krásný taneční styl, kde se kombinují většinou dva taneční styly včetně hudby i kostýmu. Často tento styl bývá středem různých diskuzí. Některé tanečnice se na něj specializují, některé se od něj distancují. S jinými styly to nebývá jinak, ale tentokrát chci psát právě o stylu fusion.
Párkrát jsem už slyšela, že prý nemám fusion ráda, když ho přece nedělám. Není tomu tak, ale na druhou stranu bývám k tomuto stylu kritická. Nebo spíše k určitým choreografiím.
Jak se fusion definuje jsem již krátce popsala v úvodu, zpravidla se kombinují dva různé taneční styly. Je to moderní styl, kde je velký prostor pro kreativitu, ale i fusion má svá pravidla – psaná i nepsaná. O těch nepsaných se zde rozepíšu.
Fusion by měl být v první řadě promyšlený, a to pokládám za nejdůležitější základ pro tvorbu choreografie tohoto stylu. Spousta tanečnic se nechá zlákat tímto stylem, protože se často tančí s rekvizitou, kterou se dají skrýt taneční nedostatky, ale je to právě naopak – jsou víc vidět. Tančit s rekvizitou není jednoduché a i když ji ovládnete, tak to k ničemu nebude, dokud nebudete umět základní taneční techniku. Fusion není jen o rekvizitách, i když se to v orientálním tanci může zdát. Podle definic soutěží a ostatních stylů tance se většinou rekvizity řadí do fantasy/show stylu, který obsahuje příběh a scénu. V orientálním tanci fantasy zatím pokulhává a rozvíjí se. Fusion, ve své podobě míchání více stylů dohromady, naopak zažívá boom.
Znáte třeba arabsko-španělský tanec? Podle mě u nás nejrozšířenější fusion, který kombinuje klasický orientální tanec s prvky španělských tanců. Tyto dvě kultury měly k sobě blízko po staletí, hudba i tanec se vzájemně určitým způsobem ovlivnily a tanečnice této kombinace dokázaly využít a vytvořit tak španělsko-arabský tanec, arabské flamenco apod. Takový fusion by měl vznikat nastudováním potřebných základů obou tanců, hudby a kultur všeobecně a následně spojením v ucelenou a promyšlenou choreografii tak, aby vynikly nejlépe oba styly. Právě tohle bývá kámen úrazu a například na soutěžích se právě toto hodnotí a rozhoduje o výsledcích.
Fusion nemůže být nálepkou pro jakýkoliv mix, který vás napadne. Jsem otevřená inovacím v tanci, modernizaci a spojování stylů, ale příliš často vídám, jak tanečnice bezhlavě kombinují věci, které nejde kombinovat. Zastávám názor, že pravidla se mají bořit jen tehdy, pokud je dobře známe a osvojíme si je. Protože pak víte, jak je zbořit, ale neporušit 
Většina tanců, ze kterých orientální tanec čerpá, jsou kulturní, tradiční, sociální tance. Každá země má své, každé město třeba. Pokud se rozhodnu, že zkombinuju a udělám fusion japonského tance s havajským, je na místě nastudovat obojí, abych věděla jaké jsou základy obou tanců, jaké mají pravidla a jak je mohu zkombinovat – ve výsledku abych neurazila ani japonce ani havajany a aby vše dávalo hlavu a patu. Třeba zjistím, že to ani nejde, kvůli kostýmu, kvůli hudbě, kvůli příliš rozdílným zvyklostem, kvůli politice… těch důvodů může být mnoho a my je musíme respektovat.
Nedávno jsem viděla vystoupení s názvem Khaligi, kde tanečnice tančila na turecký remake indické punjabi písničky, používala irácké kroky a přes kabaretní kostým měla něco na způsob thóby. Čili zkombinovala několik, bohužel nesouvisejících prvků. Je to asi tak, jako by třeba český folklór tančila tanečnice z Japonska na řeckou hudbu se španělskými rytmy, měla napodobeninu maďarského kroje a nazvala to Slovenský tradiční tanec Dává to smysl? Nedává. Proč se to děje? Pro byznys a hlavně z neznalosti. To, že je khaliji a iraqi populární neznamená, že pro svoji popularitu nebo zájem publika smícháte nesmíchatelné a vytvoříte show a seminář za cílem zisku a zviditelnění se. Funguje to někde? Ano, třeba v Číně, kde jak se vyjádřila třeba Shereen, se dá prodat kde co pod jakoukoliv nálepkou, protože orient tam zažívá svůj boom a studentky tance nemají tolik znalostí a zdrojů, že samozřejmě těmto výmyslům věří a ostatní na nich pěkně vydělávají. Na tomhle celém (fúzování) mě znepokojuje několik věcí:
1) Orientální tanec narazil na hollywood, prodává se to, co hezky vypadá, co dělá show (bez hlubšího zájmu o záměr jiný, než bavit a kochat se štrasem – mix khaleegy hudby, iráckých kroků, drum sola a kabaretního kostýmu sice může vypadat hezky pro show, ale kulturní smysl nedává)
2) Zájem o znalosti tedy bohužel klesá (co si budeme nalhávat, folklórní semináře zejí prázdnotou na spoustě festivalů)
3) Tanečnice využívají neznalost studentek, aby prodali kulturní tance, které przní v rádoby show
4) Kulturní, tradiční, folklórní tance nejde fúzovat s jinými tanci z odlišného okolí/etnika/zázemí, i přesto to tanečnice dělají
5) Jevištní podoba (neboli charakterový tanec) tanců je podle mě jediná dobrá fúze s vyšším smyslem, která zachovává pointu tance, která se většinou váže k tradici, oblasti, místním lidem
6) Fúze jsou krásné, když víte, co děláte a máte promyšlené co a proč mícháte dohromady
A pár rad na závěr pokud mícháme folklórní / kulturní tance (saidi, iraqi…) :
= začněte uvědoměním, že pracujete s cizí kulturou, kterou nikdy pořádně nepochopíte
= …že kulturní tance pochází z nějakého prostředí, pro nás cizího a může to být kdykoliv citlivé téma
= …že v tanci funguje estetika a respekt k tradicím a nemusíte to vidět jako omezení, ale spíš se to naučit využít
= …že jsme si všichni rovni, ale právě ty tradice jsou naší pestrostí a odlišností, které je třeba si vážit, a které nás nějakým způsobem definují
= …že je třeba respektovat tyto kulturní odlišnosti a nevykrádat cizí kulturu pro vlastní zisk, bez zájmu se něco nejdřív o kultuře naučit
….
Na světě je místo pro všechny a každý má svobodu projevu, ale tradice zachováme tak, že je budeme respektovat – klidně modernizovat, ale tak, abychom je nezničili. Pokud pracujeme s odlišnou kulturou, je to o to těžší – děláme egyptský folklor, nejsme Egypťanky a nikdy nebudeme tančit jako ony, ale můžeme se naučit respektovat ten tanec, ctít ho a prezentovat s nejlepšími úmysly. Ano, každý udělá nějaké chyby, i já je dělala a stále budu, ale pokud váš úmysl bude vyšší než jen show, zviditelnění se a zisk, podaří se vám to. Pokud neděláte folklór, ale třeba rádi fúzujete sambu a orient, prosím, naučte se sambový krok a klidně dva, spojte styly tance tak, aby oba vynikly a nebyla to bezhlavá show, dejte tomu charisma.