Dvě strany fusion stylu

Fusion je krásný taneční styl, kde se kombinují většinou dva taneční styly včetně hudby i kostýmu. Často tento styl bývá středem různých diskuzí. Některé tanečnice se na něj specializují, některé se od něj distancují. S jinými styly to nebývá jinak, ale tentokrát chci psát právě o stylu fusion.

Párkrát jsem už slyšela, že prý nemám fusion ráda, když ho přece nedělám. Není tomu tak, ale na druhou stranu bývám k tomuto stylu kritická. Nebo spíše k určitým choreografiím.

Jak se fusion definuje jsem již krátce popsala v úvodu, zpravidla se kombinují dva různé taneční styly. Je to moderní styl, kde je velký prostor pro kreativitu, ale i fusion má svá pravidla – psaná i nepsaná. O těch nepsaných se zde rozepíšu.

Fusion by měl být v první řadě promyšlený, a to pokládám za nejdůležitější základ pro tvorbu choreografie tohoto stylu. Spousta tanečnic se nechá zlákat tímto stylem, protože se často tančí s rekvizitou, kterou se dají skrýt taneční nedostatky, ale je to právě naopak – jsou víc vidět. Tančit s rekvizitou není jednoduché a i když ji ovládnete, tak to k ničemu nebude, dokud nebudete umět základní taneční techniku. Fusion není jen o rekvizitách, i když se to v orientálním tanci může zdát. Podle definic soutěží a ostatních stylů tance se většinou rekvizity řadí do fantasy/show stylu, který obsahuje příběh a scénu. V orientálním tanci fantasy zatím pokulhává a rozvíjí se. Fusion, ve své podobě míchání více stylů dohromady, naopak zažívá boom.

Znáte třeba arabsko-španělský tanec? Podle mě u nás nejrozšířenější fusion, který kombinuje klasický orientální tanec s prvky španělských tanců. Tyto dvě kultury měly k sobě blízko po staletí, hudba i tanec se vzájemně určitým způsobem ovlivnily a tanečnice této kombinace dokázaly využít a vytvořit tak španělsko-arabský tanec, arabské flamenco apod. Takový fusion by měl vznikat nastudováním potřebných základů obou tanců, hudby a kultur všeobecně a následně spojením v ucelenou a promyšlenou choreografii tak, aby vynikly nejlépe oba styly. Právě tohle bývá kámen úrazu a například na soutěžích se právě toto hodnotí a rozhoduje o výsledcích.

Fusion nemůže být nálepkou pro jakýkoliv mix, který vás napadne. Jsem otevřená inovacím v tanci, modernizaci a spojování stylů, ale příliš často vídám, jak tanečnice bezhlavě kombinují věci, které nejde kombinovat. Zastávám názor, že pravidla se mají bořit jen tehdy, pokud je dobře známe a osvojíme si je. Protože pak víte, jak je zbořit, ale neporušit :) Většina tanců, ze kterých orientální tanec čerpá, jsou kulturní, tradiční, sociální tance. Každá země má své, každé město třeba. Pokud se rozhodnu, že zkombinuju a udělám fusion japonského tance s havajským, je na místě nastudovat obojí, abych věděla jaké jsou základy obou tanců, jaké mají pravidla a jak je mohu zkombinovat – ve výsledku abych neurazila ani japonce ani havajany a aby vše dávalo hlavu a patu. Třeba zjistím, že to ani nejde, kvůli kostýmu, kvůli hudbě, kvůli příliš rozdílným zvyklostem, kvůli politice… těch důvodů může být mnoho a my je musíme respektovat.

Nedávno jsem viděla vystoupení s názvem Khaligi, kde tanečnice tančila na turecký remake indické punjabi písničky, používala irácké kroky a přes kabaretní kostým měla něco na způsob thóby. Čili zkombinovala několik, bohužel nesouvisejících prvků. Je to asi tak, jako by třeba český folklór tančila tanečnice z Japonska na řeckou hudbu se španělskými rytmy, měla napodobeninu maďarského kroje a nazvala to Slovenský tradiční tanec :) Dává to smysl? Nedává. Proč se to děje? Pro byznys a hlavně z neznalosti. To, že je khaliji a iraqi populární neznamená, že pro svoji popularitu nebo zájem publika smícháte nesmíchatelné a vytvoříte show a seminář za cílem zisku a zviditelnění se. Funguje to někde? Ano, třeba v Číně, kde jak se vyjádřila třeba Shereen, se dá prodat kde co pod jakoukoliv nálepkou, protože orient tam zažívá svůj boom a studentky tance nemají tolik znalostí a zdrojů, že samozřejmě těmto výmyslům věří a ostatní na nich pěkně vydělávají. Na tomhle celém (fúzování) mě znepokojuje několik věcí:

1)      Orientální tanec narazil na hollywood, prodává se to, co hezky vypadá, co dělá show (bez hlubšího zájmu o záměr jiný, než bavit a kochat se štrasem – mix khaleegy hudby, iráckých kroků, drum sola a kabaretního kostýmu sice může vypadat hezky pro show, ale kulturní smysl nedává)

2)      Zájem o znalosti tedy bohužel klesá (co si budeme nalhávat, folklórní semináře zejí prázdnotou na spoustě festivalů)

3)      Tanečnice využívají neznalost studentek, aby prodali kulturní tance, které przní v rádoby show

4)      Kulturní, tradiční, folklórní tance nejde fúzovat s jinými tanci z odlišného okolí/etnika/zázemí, i přesto to tanečnice dělají

5)      Jevištní podoba (neboli charakterový tanec) tanců je podle mě jediná dobrá fúze s vyšším smyslem, která zachovává pointu tance, která se většinou váže k tradici, oblasti, místním lidem

6)      Fúze jsou krásné, když víte, co děláte a máte promyšlené co a proč mícháte dohromady

A pár rad na závěr pokud mícháme folklórní / kulturní tance (saidi, iraqi…) :

= začněte uvědoměním, že pracujete s cizí kulturou, kterou nikdy pořádně nepochopíte
= …že kulturní tance pochází z nějakého prostředí, pro nás cizího a může to být kdykoliv citlivé téma
= …že v tanci funguje estetika a respekt k tradicím a nemusíte to vidět jako omezení, ale spíš se to naučit využít
= …že jsme si všichni rovni, ale právě ty tradice jsou naší pestrostí a odlišností, které je třeba si vážit, a které nás nějakým způsobem definují
= …že je třeba respektovat tyto kulturní odlišnosti a nevykrádat cizí kulturu pro vlastní zisk, bez zájmu se něco nejdřív o kultuře naučit
….

Na světě je místo pro všechny a každý má svobodu projevu, ale tradice zachováme tak, že je budeme respektovat – klidně modernizovat, ale tak, abychom je nezničili. Pokud pracujeme s odlišnou kulturou, je to o to těžší – děláme egyptský folklor, nejsme Egypťanky a nikdy nebudeme tančit jako ony, ale můžeme se naučit respektovat ten tanec, ctít ho a prezentovat s nejlepšími úmysly. Ano, každý udělá nějaké chyby, i já je dělala a stále budu, ale pokud váš úmysl bude vyšší než jen show, zviditelnění se a zisk, podaří se vám to. Pokud neděláte folklór, ale třeba rádi fúzujete sambu a orient, prosím, naučte se sambový krok a klidně dva, spojte styly tance tak, aby oba vynikly a nebyla to bezhlavá show, dejte tomu charisma.