10 věcí, díky kterým budete úspěšní

10 věcí, díky kterým budete úspěšní

„Miluj umění v sobě, ne sebe v umění.“

Myslíte si, že existuje zaručený recept na slávu a úspěch? Jsou věci, díky kterým se opravdu posunete dál a věci, díky kterým zažijete pouhých „5 minut slávy“. Prozradím vám 10 věcí, které vás opravdu proslaví!

Zní to jednoduše, že? Má to ale určitá pravidla…

– dělat je každý den
– stihnout vše do 30 let
– pozitivně myslet
– pravidelně cvičit a meditovat
– změnit životní styl
– nedělat chyby
– všímat si znamení
– brát každou výzvu

Dokážete někdo toto všechno stihnout a ještě žít? A opravdu prožívat své sny bez toho aniž byste cítili neustálý tlak a pocit toho, že vám ujíždí vlak, že nic nestíháte a že žijete zítra místo dnes?

Proč to vlastně píšu? Protože je to trend dnešní doby:

  • Vše zvládat
  • Být perfektní
  • Jít za svými sny za každou cenu
  • Být ambiciozní
  • Být úspěšní

A ještě před 30! :)

Když přijde ten moment prokrastinace a sedím u Facebooku a bezvýznamně scroluju dolů, na každém desátém centimetru se objeví článek typu „10 věcí, které musíte stihnout do 30 abyste byli úspěšní“ nebo motivační citáty „Jdi za svým snem, máš na to“ a pak dáte výpověď z té nudné práce (která vám platila účty a mohli jste díky ní chodit do Starbucksu), zapíšete se na pracáku a zjistíte, že to není tak jednoduché (a že podruhé na pracák fakt jít nechcete), nebo populární „musíš cestovat, abys našel sám sebe“…

Ale ve skutečnosti by tam mělo být toto:

A jakmile doprokrastinujete, máte pocit, že všechno děláte blbě, že jste nic nestihli a váš život není úspěšný a slavní nejste. A tohle je ten moment, kdy si uvědomíte tu nejdůležitější věc…. že jste těch 20 minut mohli raději umývat nádobí než scrolovat, a dosáhli byste už tak malého úspěchu – čisté domácnosti.

Už asi cítíte, že vám ty zaručené rady nedám, že? Že jsem tak trochu blafovala v úvodu, že ten úspěch (ať už je jakýkoliv) má spoustu proměnných a jednu velkou proměnnou – ŽIVOT.

Když budete nemocní, nemoc nepočká jen proto, že vy letíte za úspěchem. Když budete smutní, nedokážete říct smutku „hele nech toho, já musím myslet pozitivně, abych byl slavný“. To jsou všechny ty proměnné a jsou normální, je v pořádku, že jsme někdy smutní, bohužel i to, že nás někdy zachvátí nějaká nemoc a my prostě nemůžeme jít v 9 večer trénovat – tohle říkám ze svých posledních zkušeností – nemohla jsem ani dojít na vánoční večírek spoluvlastního studia, nemohla jsem zpracovávat výsledky dotazníků, na které jsem se těšila 😀 (ok teď trochu lžu), nemohla jsem napéct desatero cukroví (což je vlastně i dobře). To vše se v reálném životě děje a v žádném z těchto článků se podle mě s tím ani nepočítá, jakoby bylo „in“ všem říkat, dokážeš vše, co si zamaneš.

Ona to je pravda, ale víte kolik práce to stojí? Času a vůle, někdy peněz, pár nebo mnoho chyb, někdy rozpadlých vztahů a další a další proměnné, které se budou dít, které jsou přirozenné a k životu patří úplně stejně jako naše sny a touhy.

Jak je to v tedy tanečním světě? Po čem toužíme a jak toho (ne)dosahujeme?

10 věcí, díky kterým budete můžete být úspěšní

1)      Vyhrajte soutěž

Řekla bych, že asi nejčastější prostředek – jak se stát slavnou tanečnicí. Respektive si to spousta tanečnic myslí. Myslíte si, že když vyhrajete soutěž nebo získáte i titul, že se proslavíte? Že vám budou chodit nabídky na festivaly, semináře a jiné? Ano, v několika případech to tak je, pokud plně využijete potenicál soutěže. Několikrát jsem pozvala k vystoupení na Tales of Sahara tanečnice, které soutěžily na nějaké soutěži a já byla třeba zrovna v porotě a určitě nejsem jediná, kdo to dělá. Avšak nebyla to ta medaile, díky které jsem je pozvala. Bylo to o správně využitém potenciálu soutěže, kde tanečnice:
– vynikly (nebály se být jiné i za cenu toho, že je možná někdo nepochopí)
– dotkly se svým tancem duše  (nebály se projevit své pocity a emoce)
– měly charakter (chovaly se ohleduplně ke spolusoutěžícím, organizátorovi…)
– chtěly zpětnou vazbu (prokázaly důležitý fakt, že chtějí na sobě pracovat)
– podporovaly ostatní (dívaly se na ostatní soutěžící, tleskaly jim, přály jim jejich úspěchy)
– přispívají komunitě (účastní se akcí, diskuzí, sdílejí zajímavosti, učí ostatní)

Jsou to věci, které hned napoprvé nevidíte, které vám medaile nepřinese. Za sebe jako organizatora můžu říct, že na akce zvu především ty, se kterými je mi dobře, kteří jsou za to rádi a vím, že přispějí nejen svým tancem, ale i srdcem a charakterem. Myslím, že velká část organizátorů by se mnou souhlasila.

Bohužel spousta neskutečně talentovaných tanečnic obráží soutěž za soutěží, sbírají medaile, ale nevyužijí  potenicál soutěže. Takže jak se stát úspěšnou, díky soutěžím?
– tančete VY za sebe, další Randu ani Jillinu nepotřebujeme vidět
– tančete s emocí a promyslete si, co chcete divákům předat, co je to za příběh, emoci a držte se toho a nebojte se toho
– dívejte se na ostatní vystoupení, mnoho se naučíte
– podorujte i ostatní
– zeptejte se na zpětnou vazbu (body se na soutěžích často liší, ale chtějte po porotcích konkrétní poznatky)
– budujte kontatky a fairplay, už jen pochválit jiné tanečnici vystoupení je navazování kontaktů

2)      Držte se slavných

Jsou tanečnice, které jsou přesvědčeny, že když budou napodobovat nebo následovat svůj idol, že se také jednou stanou tak slavné (úspěšné, krásné…). Znám tolik kopií tanečnic a ano, spousta z nich byla slavná, ale ne dlouhodobě. Těch kopií přibývá totiž geometrickou řadou a nebude trvat dlouho a už nebudete jediná kopie… Kopírování tanečnic je přirozená část naučení se tance, vždy sledujeme lektorku, kopírujeme její pohyby, je to jeden ze stylů a možností se něco učit. Projev se ale úplně zkopírovat nedá, ne všechny prvky budou vypadat stejně na různých lidech a tak dalším bodem ve vývoji tanečnice by mělo být, budovat svůj osobitý projev. Nezastavit se na naučené choreografii a okopírované technice.

Budování kontaktů jde i jinak než pronásledováním tanečnice na všech jejích kurzech, projektech, festivalech kam jede učit :) (to už zavání stalkerstvím ;)). Budovat kontakty je nutné, každý z nás má tu svoji bublinu nebo pavouka kontaktů, přátel, kolegyň, se kterými mu je dobře, se kterými něco sdílí a něco získává (třeba přátelství, upřímnou zpětnou vazbu…). Jakmile si ale uvědomíte, že trávíte čas sledováním, co dělají ti druzí, že na Facebooku strávíte hodinu sledováním co dělají a jak dělají ostatní tanečnice, přišli jste o hodinu možností trénovat, budovat svůj styl, sejít se s někým, kdo vás naopak inspiruje…!

3)      Tančete v co nejvíce zemích

Připinání špendlíčků na pomyslný glóbus je taky jedním z trendů, jak budovat reference. Upřímně nevím, jestli mě osobně to někdy nějak pomohlo. Když někoho zvu na festival, rozhodně nepočítám v kolika zemích působil. Záleží na vašich ambicích, protože k mezinárodní kariéře to může mít velké plus, např. pokud se jedná o nějaký uznávaný festival, tak je to skvělá reference. Ale ne za každou cenu. Byla jsem kdysi svědkem, kdy tanečnice dostala možnost zatančit si v orientální zemi. V baru, výměnou za večeři s orientálním majitelem baru a moc dobře věděla, že jeho úmyslem byla především ta večeře a snad i něco víc a tanečnice potkával často, takže věděl, že na to slyší. Tanečnice byla nadšená, že si zatančí v orientální zemi a že si to dá na své webové stránky a vizitky, že nikdo nemusí vědět, že to bylo v baru za slíbenou večeři. Na žádanou radu jsem jí řekla, že rozhodnutí je její a zeptala jsem se, jak by se pak cítila a zda by byla za takovou referenci ráda, jak by o takové referenci mluvila? Lhala by a řekla by, že to byla Burj Khalifa s živou hudbou? Těžko se chlubí špatnou zkušeností a referencí. Je jedno v kolika zemích tančíte, příležitosti totiž jsou od toho, aby se využívaly a nebo (někdy mnohem důležitější) nevyužívaly.

4)       Pořádejte festival

Motivace k pořádání festivalu jsou různé. Některé tanečnice to berou jako způsob se zviditelnit po boku slavných, což ze své zkušenosti ne vždy funguje a když ano, je to příjemný bonus, ale rozhodně by to neměl být cíl. Pořádání festivalu je vrtkavé, ve hře jsou lidské vztahy a komplikované vztahy tanečnic. Je to pravděpodobně nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala a bohužel občas frustrující. Organizátor má na sobě tíhu všeho (pokud si to nezařídí nějak lépe) a potřebuje, aby všichni byli spokojení – hosté, návštěvníci a nejlépe i on sám. Často se ale stane to, že organizátor zařizuje vše – od osobního vyzvedávání z letiště dle požadavků hosta přes chybějící toaletní papír v šatně divadla. Často se z organizátorů stane poslední člověk, na kterého kdo myslí a stává se takovým sluhou nekonečných požadavků. Každý umělec má své požadavky a má je z nějakého důvodu a není na nás rozlišit či z nějakého rozmaru nebo je ten důvod podstatnější. Nicméně je musíme znát jako organizátoři předem, mě se párkrát stalo, že mi pár dní před festivalem host poslal požadavek, že chce šatnu v divadle jen sám pro sebe a nikdo tam nesmí, nebo, že musím osobně přijet na letiště (ve Vídni) ho vyzvednout (i když v té době jsem měla být jinde a řešit organizátorsky důležitější věci. V obou případech hrozilo, že host nepřijede – doslova mi bylo řečeno, že pokud nevyjdu vstříc, tak nepřijedou a ruší účast (4 dny před festivalem). Párkrát jsem se na Tales of Sahara cítila jako ten poslední, nestihla jsem svoji choreografii, nestihla jsem se pořádně nalíčit, nestihla jsem jít na jediný seminář… Prostě jsem si neužila vlastní festival a nasávala tu úžasnou atmosféru nějak z dálky, ale úspěchy druhých, spolupráce, které tam vznikají vám to vždy vynahradí. Díky bohu těchto případů je podstatná menšina. Svoji pověst ovlivníte i organizací, pokud nevyhovíte požadavkům hostů, pokud nefunguje na open stage hudba, pokud nejsou uklizené šatny a chybí tam voda (nebo toaleťák :)) vše se může podepsat na organizaci a na špatně zorganizovanou akci už se návštěvnice moc nevrací :/ S festivalem se zviditelnit můžete, ale i v negativním slova smyslu. Je to nesmírně těžká činnost a v dnešní době nevděčná, protože je tolik kvalitních festivalů, že je těžké přijít s novým, který by tu laťku přebil.

6)  Kvanta referencí

U tohoto trochu navážu na předchozí bod. Spousta tanečnic si myslí, že čím více bude mít na seznamu vystoupení, tím úspěšnější je. Zde bych řekla, že platí pravidlo kvalita je lepší než kvantita. 10 vystoupení v páté cenové vám nedá tolik, co 1 vystoupení na živou hudbu. Není třeba kývat na každou nabídku, vystupovat zadarmo, jen abych měla reference. Ze začátku samořejmě ano, k nabírání zkušeností apod. ale později? Zvlášť když potřebujete zvládat práci, rodinu apod. Už jsem si zvykla říkat ne na akce, kde být nechci – protože raději chci víkend věnovat rodině, relaxaci nebo nechci tančit zadarmo. Z několika vystoupení jsem byla neskutečně frustrovaná, z mnoha různých důvodů a věděla jsem, že tam být nemusím, že potřebuji raději volno apod. Poslouchejte své tělo a duši, starejte se o své zdraví a pohodu!

Víte kolik vás tanec stojí? Vypočítala jsem, že jen základní výbava na vystoupení (nepočítám mé investice do vzdělání) je cca 500 Kč / vystoupení.

5)      Buďte jiné – odlište se

Slýchávám rady typu – buď jiná, odliš se, zaujmi něčím novým a extravagantním, ať seš vidět. Opět je to poloviční pravda. Jednoduše bych řekla – nebuďte prosím vás jiní, buďte sami sebou, vždy a za jakýchkoliv okolností. Když tančíte vy, je to stokrát krásnější a hlavně přirozené. Můžu říct jeden takový zážitek, kdy celou porotu okouzlila jedna tanečnice tím, jak procítěně zatančila svůj tanec. Nebyla tak technicky vytančená jako její konkurentky, ale její osobitý projev převálcoval jak orientální část poroty, tak i neorientální a dostala největší počet bodů v kategorii. Ano, je nutné se odlišit, ale často zapomínáme, že se lišíme právě tím, jak odlišní už jsme jako lidé, jen s tím často tanečnice neumí pracovat. Bojí se možná ze sebe vydat SEBE a raději se schovávají za někoho jiného. Nebojte se s kůži na trh, své publikum si vždycky najdete.

„Miluj umění v sobě, ne sebe v umění.“

Tento citát mě uchvátil. Je tak jednoduchý a tak pravdivý. Nekrmte své ego – věnujte se umění, respektujte ho a mějte se rády takové jaké opravdu jste, se všemi svými stránkami!